Dnes si připomínáme Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Právě v tento den 27.1.1945 byl Rudou armádou osvobozen koncentrační tábor Osvětim. V historii Dobříše zanechali naši židovští spoluobčané významnou stopu. Na výzvu hejtmanky jsme si v Dobříši v předvečer výročí připomněli dobříšské Židy zapálením svíčky u Kamenů zmizelých.
„Dne 4. září 1942 bylo transportováno do koncentračních táborů na východě Evropy 79 Židů z Dobříše a 15 z okolních vesnic. Do dvou týdnů už nežila polovina z nich a konec války přežili pouze dva občané, z nichž Leopoldu Porgesovi bylo již 61 let.“ (PhDr. Jan Michl, ředitel Muzea města Dobříše)
Kameny zmizelých
Od r. 2021 pokládáme v Dobříši kameny zmizelých jako vzpomínku na naše dobříšské spoluobčany. První kameny byly věnovány rodině MUDr. Richarda Frankla před čp. 106. (více zde). „Státní a železniční lékař v Dobříši“ Dr. Frankl nejen že působil jako lékař dobříšských obyvatel bez rozdílu vyznání, ale byl také členem městské rady. Dne 4.9.1942 byli doktor Richard Frankl, jeho žena Viktorie a dcera Jiřina deportováni. Toho dne byli dobříšští Židé shromážděni za hotelem Heinz a odvedeni na vlak, který je odvezl do Terezína. Nejmladšímu bylo 8 let, nejstaršímu 87. Viktorie a Jiřina Franklovy opustily společně Terezín 19.10.1944 v transportu do Osvětimi, kde byly ve stejném roce zavražděny. Richard Frankl byl deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde ve věku 51 let zemřel. Podobný osud postihl téměř sto židovských obyvatel města a blízkého okolí. Jejich cesta z Dobříše skončila v koncentračních táborech Malý Trostinec, Treblinka, Osvětim a Dachau, kde téměř všichni zahynuli. Válku přežili jen dva z dobříšských Židů.
V r. 2022 byly položeny další kameny k domům rodiny Fleischmannových (čp. 41) a Popperových (čp. 39). Vzácným hostem u této příležitosti byla paní Hanna Arie-Gaifman, vnučka paní Růženy Fleischmannové († 1944 v Osvětimi), která přiletěla z USA. Více zde. Na vzpomínkových akcích při pokládání kamenů se aktivně podíleli také žáci ZŠ Trnka.
Další kameny zmizelých plánujeme uložit do dobříšských chodníků letos.
Dlouhá historie dobříšských Židů
Židé a Češi žili na Dobříši společně stovky let. Nejstarší náhrobek na dobříšském židovském hřbitově je z r. 1650, ale velmi pravděpodobně zde žili Židé mnohem dříve. Dobříš byla zastávkou na Zlaté stezce mezi Prahou a Passovem. Proto je pravděpodobné, že židovští obchodníci se zde zastavovali již mnohem dříve a žili zde již za třicetileté války. (viz Dějiny Židů na Dobříši od Dr. Klementa Salače zde).
Židovská obec na Dobříši postavila celkem tři budovy, které sloužily k bohoslužbám. V r. 1777 odkoupili Židé po souhlasu knížete Jindřicha z Mannsfeldu od hostinského Krásy pozemky na místě dnešní Sokolovny na náměstí. Kníže na stavbu věnoval dřevo. V synagoze se konaly obřady až do r. 1807, kdy budova vyhořela. Židovská obec zorganizovala sbírku na stavbu nové synagogy. V místní sbírce se nevybralo dost peněz, bylo nutné získat svolení a uspořádat sbírku v celé zemi. Nakonec se podařilo vybrat 400 zlatých, ze kterých byla vyhořená synagoga znovu na stejném místě vybudována. Zde probíhaly bohoslužby téměř sto let. V r. 1903 odkoupila židovská obec dům na rohu Rosovické ulice, po jehož zbourání zde byl vybudován třetí svatostánek. Kostel byl slavnostně vysvěcen 28.8.1904 za účasti představitelů židovské obce i města. Starý kostel židovská obec prodala manželům Keckovým, kteří z něj zřídili taneční sál a připojili jej k hostinci U bílého lva (dnešní Sokolovna). Nová židovská synagoga sloužila svému účelu až do 2. světové války.
Po válce již nebyli na Dobříši obyvatelé, kteří by ji využívali. V roce 1956 prodala Židovská obec zdevastovanou budovu synagogy Okresnímu národnímu výboru v Dobříši. Synagoga prošla nákladnou rekonstrukcí na kulturní dům. K lítosti mnohých pamětníků i současníků došlo dne 22. června 1959 k odstranění věže synagogy a dalších zdobných prvků.
Uvnitř budovy byl v přízemí zřízen přednáškový a divadelní sál, v místě původního oltáře bylo zřízeno jeviště a přistavěno zázemí pro divadlo. Bývalý prostor chrámové lodi byl rozdělen na dvě poschodí novým stropem. V novém prvním poschodí tak vznikl výstavní sál. Od této doby slouží bývalá synagoga jako kulturní středisko. Poslední velká rekonstrukce byla dokončena v r. 2011, kdy se na průčelí vrátily historické desky s desaterem, dříve umístěné na věži synagogy.
Dobříšští Židé patřili k těm vzdělanějším obyvatelům. Mezi významné obyvatele patřil rabín Chajim Wurm, advokát Dr. Julius Wiener, primář ve Vídni MUDr. Karel Fleischmann, advokát v Karlových Varech JUDr. Karel Fleischmann, úředník pražského magistrátu, literát a spoluzakladatel českožidovské organizace Karel Fischer, profesor v Chicagu MUDr. Karel Beck, hořovický lékař MUDr. Heřman Pollak, již zmiňovaný MUDr. Richard Frankl, středoškolský profesor PhDr. Artur Polák, advokát JUDr. Emil Polák, vrchní štábní lékař MUDr. Ludvík Glück, železniční inženýr Robert Schwarz, redaktor časopisu „Naše obrana“ Emil Fischer, zubní lékař MUDr. Alois Herrmann, inspektor státních drah ve Vídni Josef Schwarz, lékař v Tel Avivu MUDr. Gustav Aschermann a mnoho dalších.
Židovská tradice šití rukavic na Dobříši
Výrobu rukavic přinesl do Dobříše obchodník Šalomoun Abeles, který se rukavičkářství vyučil s pomocí bratra Jonase ve Vídni a působil v Německu a ve Francii, než se v r. 1864 usadil na Dobříši. Z počátku posílal rukavice k ušití do Prahy, brzy však přišel na to, že je vhodnější vyučit tomuto řemeslu místní. Rukavice šité v domácích dílnách se brzy staly zdrojem obživy velkého množství žen na Dobříšsku. Podle údajů z r. 1901 působilo na Dobříšsku 2000 žen na strojích a 500 v ručním šití! Výroba rukavic organizovaná formou faktorství po 1. sv válce na Dobříši dál vzkvétala a stala se nejdůležitějším odvětvím a obživou pro tisíce obyvatel.
Vedle toho Židé podnikali v dalších odvětvích na Dobříši a okolí. Knížecí octárnu v Trnové měl v nájmu Lazar Mayer, následně Vít Wiener. Později Bernard a Marek Levinský výrobu přestěhovali na Dobříš. Knížecí starý pivovar pod zámkem měl v pachtu Markus Levinský. Po přestěhování pivovaru k Papeži (dnes komplex obytných domů) měl tento v nájmu Filip Kellner. Morie Levinský zřídil u cesty na Rosovice cihelnu, dnes ji připomíná jen jméno ulice. Dobříšští rodáci z židovských rodin se neztratili ani mimo naše město. Šimon Kohn se z Dobříše odstěhoval do Prahy, kde otevřel firmu na stříbrné zboží. Josef a Filip Beckové koupili v Praze na Smíchově mlýn a podnikali ve výrobě mouky. Filip Beck byl v Praze starostou Meislovy synagogy. Josef Bondy, syn dobříšského klempíře, se stal v Žatci velkoobchodníkem s chmelem. Výčet by mohl pokračovat.
Po druhé světové válce se dál na Dobříši a okolí vyráběly rukavice v domácích dílnách. Po r. 1948 se výroba soustředila do Národního podniku Rukavičkářské závody. V 50. letech minulého století byl vystavěn komplex na svou dobu moderních výrobních hal v baťovském stylu. V dobách největší slávy pracovalo v Rukavičkářských závodech 3300 osob s produkcí 6 milionů párů rukavic ročně. Po roce 1990 bylo stále těžší konkurovat výrobě z Číny. Státní podnik ukončil výrobu v r. 1992. Pokud vás historie rukavičkářství zajímá, navštivte městské muzeum, kde je této historii věnována část expozice.
Temné a světlé stránky soužití Čechů a Židů
Publicista Jiří Padevět připomněl pokus českých fašistů o pogrom na dobříšské Židy z června 1939. Příběh měl dobrý konec, řádění vlajkařů zabránil dobříšský četník Jaroslav Suchomel. Pokud někdy budem hledat vhodné jméno pro nějakou novou dobříšskou ulici, možnost pojmenování po tomto statečném četníkovi by neměla zapadnout. Odkaz na video:
O téměř 50 let později se udál jiný smutný příběh. Při stavbě obchodního domu Černá labuť v 80.letech minulého století tehdejší předseda Místního národního výboru Cyril Svoboda (shoda jmen – nejsme příbuzní!) dojel s partou zedníků na dobříšský židovský hřbitov a část náhrobních kamenů posloužila ke zpevnění základů vznikající budovy čp. 74.
Třetí příběh: v době 2. světové války se snažil dobříšské Židy uchránit před transportem do koncentráku také tehdejší farář Josef Miklík. Několik židovských občanů pokřtil, před nástupem do transportu je to však neochránilo. Následně jim alespoň posílal balíčky s jídlem. Za pomoc Židům byl vyšetřován Gestapem a následně odsouzen. Konce války se dožil jako vězeň v Terezíně. Po válce o svých zážitcích napsal knihu. Na motivy knihy vznikl komix (autor Martin Kukal), který si zájemci mohli loni prohlédnout na výstavě v Terezíně a na konci roku také na výstavě v bývalé židovské synagoze (rozuměj v kulturáku) na Dobříši.
Uvedení výstavy v KD proběhlo pár dnů po útoku teroristů z Hamás na Izrael, výstava o lidství a upřímné pomoci se tak stala překvapivě aktuální. Více na https://www.josefmiklik.cz/
Zajímá vás více detailů? Ptejte se dobříšských znalců: Zora Rysová, Jindřiška Rosenbaumová, Jan Michl, Petr Kadlec
Tématem se zabývají také tyto knihy:
- Jindřiška Rosenbaumová – Židé na Dobříši
- Petr Kadlec – Rukavice Dobříš – Židovský odkaz městu
- Josef Miklík – Vzpomínky z Terezína
